Evropský soudní dvůr nechápe slovo bezpečnost

Nezávislost soudu je pro ten Evropský zřejmě prázdný pojem. Tedy pokud nemá být nezávislý na pravdě.

Česko, Polsko a Maďarsko porušily evropské právo. Podle Evropského soudního dvora prý tím, že se odmítly podrobit schváleným kvótám na přijímání nelegálních migrantů z Řecka a Itálie. Všechny tři státy přitom argumentují tím, že kvóty ohrožovaly jejich vnitřní bezpečnost. A vnitřní bezpečnost, že je výlučně v kompetenci členských států EU.

Přitom jen od roku 2015 do roku 2018 přitom v zemích EU policie provedly 2621 zatčením lidí kvůli nábožensky motivovanému terorismu. Dokonaných, překažených a neúspěšných útoků se stejnou motivací bylo 87 a zahynulo při nich 360 lidí (s odkazem na Europol zde). „Velký podíl na tom (snížení počtu) má lepší spolupráce policejních složek, uvádí experti. Nicméně hrozba terorismu zůstává podle nich i nadále vysoká,“ uvedl loni v říjnu server iDnes, který zprávu přinesl. Pro porovnání stavu před migrační krizí slouží údaje za rok 2014 – 395 zatčení, dva útoky a čtyři zavraždění.

Do vyčíslování nárůstu kriminality kvůli zapojení nelegálních migrantů nemá cenu zabředávat. Údaje o Švédsku, Německu, Francii se již běžně objevují v médiích (podrobný náhled na situaci ve Švédsku například zde).

Přesto, že tyto údaje o zhoršení bezpečnosti jsou snadno dostupné, Evropský soudní dvůr neuznal argument zemí V4 (bez Slovenska, která nakonec malý kontingent migrantů přijalo) o ohrožení vnitřní bezpečnosti. Čili soudci buď naprosto nechápou význam slova bezpečnost, nebo rozhodují pouze na základě ideologie či politického tlaku z Bruselu. Jiné vysvětlení tenhle výsledek mít nemůže. Bavit se o zdravém rozumu je v tomto případě také zbytečné.

Což rovnou ukazuje, jak asi dopadnou jakékoli případné soudy na téma jaderné energetiky v EU.  A bude se to opět týkat zemí V4. Ani jedna z těchto zemí totiž nezná způsob, jak si zajistit energetickou bezpečnost/samostatnost bez využití jaderné energie. Ta je ovšem trnem v oku Německu, stejně jako tomu bylo s odmítáním migračních kvót. (Nejen jemu, samozřejmě, což situaci pro V4 dále komplikuje.)

Jestliže neuspěla argumentace bezpečností, která se kvůli migraci prokazatelně zhoršila, jak by asi mohla uspět argumentace energetickou bezpečností? Nebo energetickou přiměřeností? Nedej Bože fyzikálními zákony?

Je dobré to mít na paměti, protože mezi europoslanci je navzdory celoevropské krizi stále velká vůle na přijetí „klimatické legislativy“, předložené komisí 4. března. Což není nic jiného, než uzákonění takzvané uhlíkové neutrality do roku 2050. Česká vláda však vidí otázku Zeleného údělu jinak.

„Natvrdo říkám, že musíme přestat myslet na ambici naplňování green dealu, tedy zeleného údělu, a zdroje, které na něj chce Evropská komise poskytnout. Vraťme se všichni zpátky na zem a opusťme představy, které stejně nebyly naplnitelné, mám na mysli snížení emisí skleníkových plynů v roce 2030 na 55 procent oproti hodnotám z roku 1990,“ řekl již v polovině března ministr průmyslu Karel Havlíček (zde)

„Obrovské částky, jež na to měly být vyčleněny z evropských strukturálních fondů, vezměme a alokujme je na posílení ekonomiky, která je napadena koronavirem. My to budeme dělat naprosto brutálně a nebudeme Evropské komisi ustupovat. Nemůžeme myslet na ambice zelené Evropy v momentě, kdy se pokládá jedna firma za druhou,“ pokračoval nekompromisně.

Musíme věřit, že české vládě tato razance ve věci Zeleného údělu zůstane. Vlády členských zemí jsou totiž poslední brzdou, která by mohla zastavit nepřipravenou a překotnou defosilizaci bez odpovídajících náhrad. Ta ohrožuje nejen energetickou bezpečnost, ale i prosperitu a konkurenceschopnost.