Proč nám je politika ukradená?

Titulek je ve světle posledních voleb lehce zavádějící, ale je to tak. O politiku se staráme jen když nám ji média servírují na talíř v podobě, kterou si žádají inzerenti. Zní to absurdně?

Koho z nás ve skutečnosti zajímá, co se řeší v Poslanecké sněmovně, v Senátu či v nejrůznějších výborech a komorách? Naprostá většina lidí nemá představu, jakou mašinerii si platí ze svých daní, kolik zbytečných funkcí a výborů nám ujídá z našeho společného koláče. K čemu jsou tisíce asistentů a podržtašků, kteří jsou vedeni na výplatní pásce bezedného státního molochu. Nezajímá nás to, protože o tom nic nevíme a nepřijdeme s tímto dekadentním skrytým světem do styku.

Buďme rádi, není to jistě nic pěkného. Netvořit a pouze rozdělovat a brát je v této nadřazené kastě normou. Kde se berou, odkud přišli a proč se jich nedá zbavit? Kdo za tím stojí a podporuje tuto asociální zvrácenost?

Peníze. Peníze ve své nejryzejší podobě. Peníze, které od svého vynalezení hýbou světem. Peníze, kvůli kterým se vraždí a vedou války. Peníze, které rozhodují o životě a smrti. Peníze...

Potřebujeme je vůbec? Utopické myšlenky Marxe a Engelse se ukázaly jako cesta do záhuby pro miliony lidí, kteří byli vystaveni pokusu o beztřídní společnost, kde by peníze neměly hrát hlavní roli. Nestalo se a opět to byly peníze, které se u vyvolených hromadily, a většina měla tak akorát na nuzný život v šedivé socialistické realitě.

Dnes jsou opět nahromaděny u několika nenažraných jedinců, kteří svými vrtochy rozhodují o směru naší země na několik let dopředu. Je jich skutečně pouze několik, těch ultra bohatých, kteří se navenek tváří, že spolu bytostně nesouhlasí, ale jakmile jde o kšeft, vždy se domluví na úkor nás všech, kteří jim jejich záměry vždy spolehlivě zaplatíme. A ještě nám jejich média budou tvrdit, že jsme spokojení a šťastní.

Já nejsem šťastný, když vidím bývalého člena Prognostického úřadu (který byl plný estébáků - doložitelný a smutný fakt) na Hradě, nejsem šťastný, když o financích rozhoduje skrze nastrčenou otylou paní Slovák, který byl slovenským Ústavním soudem označen za člověka, který byl ve svazcích STB evidován oprávněně. Nejsem šťastný, když největší lichvář v zemi vlastní mobilního operátora. Nejsem šťastný, když moji Spartu vlastní finanční spekulant, jehož média o chemickém ďáblovi nenapíší ani čárku špatně. Nejsem šťastný, jsem naštvaný.

Máme demokracii a máme možnost s tím něco udělat. Prý jediná možnost je chodit volit voly a doufat, že se něco změní. Jsou ovšem i jiné možnosti a naše historie nám ukázala, že jsou i jiné cesty jak docílit změny.

Chtějme změnu, chtějme skutečnou rovnost, chtějme předkládat účty, ptejme se a buďme důslední.

A především nevolme voly.

Pěkný den