Elektřinu prý nemáme vyrábět, ale dovážet. Tak určitě…

Hned dva čeští europoslanci Luděk Niedermayer (TOP09) a Mikuláš Pexa (Piráti) tvrdí, že se Česku nevyplatí energetická soběstačnost. Lepší a levnější je prý spoléhat na dovoz elektřiny. Podle všeho jde ale o nebezpečný omyl.

Pokud uspěje k radosti některých firem cesta české soběstačnosti, povede to k vyšší ceně elektřiny, neb to bude vyžadovat vybudování zdrojů, které jsou příliš nákladné, tvrdí Niedermayer.

Jako nebudeme nikdy velmocí ve vývozu banánů, protože se je u nás pěstovat nevyplatí, tak nebudeme do budoucna velmocí ve vývozu elektřiny, protože se to taky nevyplatí, říká Pexa.

Tato tvrzení jsou ale podle mého názoru nejen nepravdivá, ale i nebezpečná. Proč? Protože spotřeba elektřiny i přes neustálé výkřiky o úsporách stále stoupá a bude stoupat dál. Současně se odstavují uhelné i jaderné elektrárny. Sice se budují obnovitelné zdroje, ale ty jsou závislé na počasí. Nevyrábějí v okamžiku, kdy je to potřeba, ale zkrátka tehdy, když svítí slunce, fouká vítr, popř. teče dost vody. Nelze je řídit, proto jim kritici začali přezdívat občasné zdroje energie. V létě sice vyrábějí elektřinu spoustu, ale protože ji zatím nikdo neumí skladovat, je to spíš problém než výhoda. Naopak problém nastává v zimě, kdy výroba solárních i větrných elektráren klesá často skoro až k nule.

Kdo nevěří, může se podívat na údaje třeba z Německa. To si za obrovské peníze vybudovalo dnes už opravdu úctyhodný výkon ve větrnících a solárech. Němci už v OZE mají větší výkon, než v konvenčních zdrojích. Jenže si schválně najděte výrobu třeba v lednu. Data jsou dostupná třeba díky projektu Agora Energiewende. Zjistíte, že drtivou většinu zajišťují uhelné, plynové a zbylé jaderné elektrárny. Němci navíc dost energie dovážejí i z našich, opět uhelných a jaderných elektráren.

Ty se ale mají uzavírat i nadále. Němci na konci letošního roku zavřou své poslední tři jaderky. Uhelné elektrárny jsou pod obrovským politickým a emisním tlakem. Z toho všeho plyne, že elektřiny bude zejména v zimě míň a míň. A to nejen u nás, ale i všude v okolí. Dovážet tedy nebude odkud. Pokud někde nějaká elektřina bude k dispozici, její ceny budou brutálně vysoké. To znamená, že musíme vyrábět vlastní elektřinu, abychom vůbec nějakou měli. Kdybychom jí náhodou měli i v budoucnu přebytek, což ale podle všeho mít nebudeme, mohli bychom ji velmi výhodně vyvážet.

Celá ta debata je zvláštní. Peksa například tvrdí, že uhlí je zastaralá technologie, která končí. Prosadí se prý levnější alternativy a zafunguje trh. Sám přitom nepochybně dobře ví, že nezafunguje trh, ale politická regulace. Výrobu z uhlí totiž prodražují hlavně emisní povolenky, což je politický nástroj, který mají navíc dnes ve svých rukou spekulanti.

Oproti tomu je zde tolik přetřásaná taxonomie, která jako udržitelný zdroj označila zemní plyn. Ten má sice nižší emise při spalování, ale při jeho těžbě a přepravě uniká metan. Abych Pexu jen nekritizoval, on si to uvědomuje. A ke cti bych mu přičetl, že se na rozdíl od spousty jiných nenechal „přesvědčit“ plynovou lobby. Svědčí o tom toto jeho tvrzení: Emisní povolenky zpoplatňují pouze emise CO2 ze spalování uhlí nebo plynu. Nepočítají s emisemi při těžbě a dopravě. A metan má na globální oteplování mnohem větší vliv než CO2. To je důvod, proč potřebujeme reformu systému povolenkového trhu, aby byly zpoplatněné skutečně všechny emise. Systém se musí změnit na padni komu padni, musí započítat každou molekulu, která do atmosféry uteče. Ať už z oxidu uhličitého, nebo z metanu.

Pokud k tomu skutečně dojde, tak to zemní plyn postaví minimálně na roveň uhlí. Podle nejnovějších poznatků se dost možná ukáže, že je plyn z pohledu klimatu ještě mnohem větší problém než uhlí. A co potom?

Pexa nabízí recept, když říká: Jasně, nechceme celé Česko pokrýt solárními panely. Ale jsou země jako Alžírsko, rozlohou daleko větší, z větší části pokryté pískem, kde nic není. Jestli by nestálo za to, pokrýt je aspoň z jednoho procenta solárními panely. A z jejich elektřiny a z vody z vedlejšího moře mohu vyrábět vodík pro Evropu.

Jsou to pěkná slova a zní poměrně logicky. Jenže kdy se tento plán může uskutečnit? Opět se podívejme do Německa, které má brutální zpoždění ve výstavbě elektrického vedení ze severu na jih. A tady se bavíme o vedení z Afriky do Evropy a do jednotlivých států. Bavíme se o vodíku, přičemž technologie jsou v plenkách.

A proti tomu stojí neúprosná data, kdy Němci vypnou poslední jaderky už letos, zrovna Piráti tlačí na to, abychom uhelné elektrárny vypnuli už někdy za 8-11 let. To prostě časově nevychází, navíc ceny energií jsou tak vysoko, že lidé možná brzy vyjdou do ulic.

A ještě jeden dovětek. Pexa tvrdí, že i Evropa má z hlediska globálních emisí velký význam. Ale co je podstatné: Evropa plní pouze svou část Pařížské klimatické dohody. Stejným způsobem jsou vázaní i Číňané, Američané, Japonci, všichni. Všichni do toho vlaku budou muset nějak nastoupit a samozřejmě nastupují.

Evropa resp. EU je už dnes odpovědná jen za 7% emisí. Zajímalo by mě, do jakého vlaku nastupuje třeba Čína, která těch světových emisí vypouští už skoro třetinu. A staví stovky nových uhelných elektráren a neustále zvyšuje těžbu i dovoz uhlí. Mimochodem ta čínská těžba uhlí je v miliardách tun ročně. To jsou stonásobky těžby evropské.