Paměť národa si klekla před barákem a penězi

Jsem dlouhodobým fanouškem práce pana Mikuláše Kroupy a jeho projektu Paměť národa. Vzpomínky pamětníků považuji za unikátní svědectví složitých dob. Teď jsem ale ze stejného pana Kroupy zklamaný, smutný a zděšený.

S úžasem a velkým roztrpčením totiž sleduji nechutné tahanice kolem vzniku pražského Muzea Paměti 20. století. A velmi se obávám, že je to právě pan Kroupa, který v této zvláštní hře nehraje fér. Nemám na to žádné důkazy, ale zkrátka a dobře Mikuláš Kroupa je jediný, kdo má asi své postranní zájmy. Zatímco ostatní se snaží o vznik muzea, Mikuláš Kroupa kope současně za své Post Bellum, pro které shání budovu. A chce k ní přijít co možná nejlevněji. To by samo o sobě bylo logické, ale je potřeba to říkat veřejně a nahlas. Jsem totiž přesvědčen, že by našel pro svůj projekt podporu. Nepochybuji, že Paměti národa kromě mě právem fandí spousty dalších lidí.

Nevím, jestli Mikuláš Kroupa náhodou nevnímá vznikající muzeum jako jakousi nežádoucí konkurenci. Nechci mu sahat do svědomí. Ale neumím to vyloučit. Je totiž jasné, že peněz a volných budov je vždycky málo, a zejména, když se sejdou dvě podobné aktivity. Pokud by to tak ale bylo, šlo by o smutný příběh, v němž si Paměť národa klekla před barákem a penězi.

Pokud to celé správně chápu, tak na pozadí tohoto sporu jsou spory politické na pražském magistrátu. Na jedné straně je zejména radní Hana Marvanová, která je jedním z tahounů vzniku muzea, na straně druhé zejména hnutí Praha sobě Jana Čižinského. Vypadá to, že Mikuláš Kroupa je součástí tohoto politického boje, a to konkrétně na straně Praha sobě. Podle některých zdrojů mu pro jeho sdružení Post Bellum slíbilo Čižinského hnutí Dům pážat, který vlastní hlavní město Praha. Zda je aktérem aktivním, nebo byl do sporu zatažen proti své vůli, to ví jen on sám.

V každém případě by měl však urychleně z tohoto boje utéct. V opačném případě totiž pošpiní jméno své i svého sdružení. A pošlape veškerou skvělou práci, jejímž výsledkem je unikátní sbírka vzpomínek Paměť národa. Pane Mikuláši Kroupo, velmi vás prosím, nechtějte zůstat v naší paměti člověkem, kterému šlo na prvním místě o barák a peníze.